| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
| 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 |
Tato báseň je jedna z nejstarších, které jsem kdy napsala. Ale mám ji hodně ráda. Původ má v jedné mé hodně staré povídce, na níž nerada vzpomínám a stydím se za ni, tudíž ji nemám ani na svém webu. Báseň je vlastně o tom, jak dívka ztratí paměť a nepamatuje si na svého chlapce, který ji ze srdce miluje.
Krátká báseň o tom, jak může klamat andělské vzezření, a jak jej můžou ovlivnit černé perly. Ani netuším, proč mě napadlo napsat zrovna tohle, ale občas si říkám, že v té básni je něco, co je mi strašně blízké...
Doslova krátká šílenost, která mě napadla, když mi zrovna nebylo nejlíp; utápěla jsem se v hluboké depresi. Nevím, jestli ji pochopíte, protože je dost zmatená a věřte nebo ne, ani já sama ji nechápu.